Hra věží

Někdy koncem ledna jsem se pustila do čtení Hry věží. Moc jsem od knihy neočekávala. Nebo tedy spíše vůbec nic. Myslela jsem si, že mě nebude bavit… Ještě po tom co jsem na netu četla recenzi, ve které autor knihu přirovnával k Harrymu Potterovi. Říkala jsem si, že to bude trapná napodobenina.

Popravdě to nemá s Harrym nic společného. Nemá to společného nic s žádnou knihou, jakou jsem kdy četla.

Je to naprosto geniální…

Zpočátku jsem z toho byla lehce v rozpacích. Nevěděla jsem co si myslet. Říkala jsem si, že buď to bude hodně špatný a nebo hodně dobrý ...
Jak to tak vypadá tak nakonec asi hodně hodně hodně dobrý.
Některé scény nebo postavy by mi jindy připadali už trochu přitažené za vlasy, ale tady tak nějak zapadli do příběhu a bylo to fajn. Některé osoby jsem si oblíbila víc než jsem myslela že je možné... Například, nebo spíše hlavně Alarich mě fascinoval ... Vím že není hlavní postavou a vlastně není ničím důležitý, ale mě se jeho postava moc líbí. Maličko mě zklamal, poté co jsem zjistila čím je a v čem spočívá jeho moc a tak ... Připadalo mi to moc obyčejné. Už v tom nebylo žádné tajemno. Ale stejně je pro mě nejlepší postavou knihy.

   „Milá Ty, tělo, které nosíš, patřívalo mně.“

NÁVRAT K BLOGOVÁNÍ ?

Proč jsem přestala psát a proč jsem se rozhodla znovu začít?

Snad jsem měla pocit, že to není nic pro mě. Teď mám zase pro změnu pocit, jako by mi to chybělo. Tudíž jsem se rozhodla zase začít přidávat články. Ovšem úplně jiné. Nebo alespoň jiným způsobem než dříve. Ještě nevím jak. Jistě vím, že jinak. Tak aby mě to bavilo a naplňovalo víc než dříve a aby to někoho bavilo číst. 

Pokusím se vymyslet alespoň jeden pravidelný druh článku, který by vycházel pokaždé ve stejný den každý týden, a pak snad vymyslím i něco kreativního. Úplně opustím od recenzí a podobných věcí. Mě samotnou čtení recenzí přestalo bavit a nemyslím si, že by je snad někdo pořádně četl. Já osobně si myslí, že to každý jen tak přelétne a přečte si jen tu část jenž ho zajímá. Z toho důvodu to pojmu úplně jinak. Budu psát jen o knížkách co ve mě vyvolají nějaké pocity.
Jinak by bylo fajn, pokud tohle někdo čte, abyste mi poradili co by vás zajímalo a co vás baví číst.

Alenka v kraji divů a za zrcadlem

Autor: Lewis Carroll
Anotace: Nejznámější dílo matematika, logika a učence Lewise Carrolla vypráví příběh zvídavé dívky Alenky, která se rozhodla pronásledovat podivuhodného Králíka s hodinkami. Skokem do králičí nory se začne rozvíjet příběh plný podivuhodností a fantasijních zápletek, jímž není konce díky obyvatelům podzemní říše. Alenka se zde setká se šklebivou Kočkou, dostane se do potrhlé čajové Společnosti, zahraje si kroket se srdcovým Králem a Královnou, a prožije spoustu dalších neuvěřitelných dobrodružství.

Konečně jsem se dostala ke čtení této knížky, a abych pravdu řekla, zase taková hitparáda to není. První část jsem jen tak nějak přečkala. Druhá část se mi líbila mnohem víc. Stejně jsem se místy do čtení musela nutit. Ovšem zase v jiných částech mě děj pohlcoval. Někde mi kniha přišla přitažená za vlasy a jinde zase plná poučení a krásných výjevů fantazie autora.

Myslím, že si v tom asi každý musí najít to svoje. 

Alenka sama o sobě mě někdy dost otravovala. Když se tak poslouchám, myslím, že mám asi problém s dětskými knižními postavami. Nevím, jestli je to tím, že je nedokážu snést, anebo tím, že je autoři neumějí popsat.

Myslím, že si lidé asi těžko dokážou vzpomenout, jací byli, když byli dětmi. Ano vzpomínají si na svou fantazii, na nespočet úžasných nápadů, plánů a dobrodružství, ale už se jim nevybavuje jaké to je myslet jako dítě, být jako dítětem.

Počet stran: 204

Nakladatelství: Academia                                        

Knižní plány na rok 2015

Vím moc dobře, že když si něco naplánuji, tak to absolutně nedodržím a proto si nehodlám dávat nějaká předsevzetí, nebo dokonce počet knih které chci v nastávajícím roce přečíst. 
Za rok 2014 jsem přečetla celkem, (Teď to hodinu počítám, jelikož to nemám připravené.) počítám-li dobře, čtyřicet šest knih. Což je poměrně dost, přihlížím-li k tomu, že škola a brigáda mi zabírají poměrně hodně času. 
Myslím, že do budoucího roku mám skromné přání pokořit padesátku. Což doufám zvládnu. Nezdá se mi to jako nemožný cíl. 
S počátkem nového roku jsem hned včera dělala seznam knih které budu v roce 2015 kupovat a zatím se držím na krásném čísle DESET! Ten seznam obsahuje jen knihy které budou v roce 2015 vycházet a jsou to především třetí díly rozečtených sérii. Takže přiznejme si to, v žádném případě na deseti nezůstanu. 

Hadový oheň

Autor: Erik Axl Sund
Anotace: Pokračování švédského bestsellerového thrilleru Vraní dívka. Kriminální komisařka Jeanette Kihlbergová neustává v pátrání po tom, kdo bizarním a zároveň drastickým způsobem zabíjí přistěhovalecké chlapce. Náhle však dojde k brutální rituální vraždě úspěšného obchodníka. Mnohé okolnosti ukazují na to, že jde o pomstu. Ale za co? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová, která se mezitím stala Jeanettnou partnerkou, neoficiálně sestavuje profil pachatele. Zároveň se snaží najít cestu ke svému skutečnému já, které ji fascinuje i děsí. Stopy vyšetřovaných zločinů a minulosti Victorie Bergmanové vedou k elitní internátní škole, do Dánska i na mrazivý sever – šokující, nečekané rozuzlení se začíná rýsovat…

Moc jsem se na tento druhý díl těšila. První mě dostal. Doslova mě autoři převezli. Nečekala jsem co se stane ani trošku, báječně jsem se u čtení bavila. Jenže druhý díl není jako první. Vezmeme-li to popořádku, tak je knížka velmi čtivá. Obálka je úplně super. Příběh pořád dobrý i když se mi místy zdálo že by tam něco nemuselo být a že je to zbytečně vycpané věcmi navíc.
Avšak, z neznámého důvodu mě tam nic nepřekvapilo. Většinou slyším od lidí, že je tento díl stejně šokující jako první, ale zas tak neuvěřitelně super to není.
Každopádně bych asi měla říct, že to rozhodně má cenu to číst. Je to dobré čtení. Mě to pohltilo mnohem víc než první díl, ale nepřekvapilo, což bylo způsobeno asi tím, že jsem čekala, že se dozvím, něco šokujícího.
Velice mě bavily ty části se vzpomínkami Viktorie. Ty jsou velmi dobré, trefné a i když né detailní tak jsou prostě mrazivé. Baví mě hry se slovy, které nevím jestli vytvářejí autoři a nebo to kouzlo vytváří překladatel, ale je to fajn...

"Existuje mnoho způsobů, jak plakat: nahlas, potichu nebo vůbec."

Počet stran: 360
Nakladatelství: Knižní klub

Absťák

Znám se a vím, že pokud vejdu do knihovny tak odsud bez úlovku určitě neodejdu. A přesně z tohoto důvodu jsem už dva měsíce v knihovně nebyla. Teď začínám pociťovat nutkavou potřebu utéct do knihovny a procházet mezi regály. 

A tak z abstinenčních důvodu přerovnávám neustále svojí knihovničku a čekám až dočtu vše co mám v plánu dočíst, než půjdu do knihovny. 

Mám teď takové zvláštní období. Asi je to tím že je zima, jinak si to neumím vysvětlit. Mám neustále chuť na mrazivé severské krimi. (Teď čtu hladový oheň.) 

NÉ ŽE BY MI TO NĚJAK VADILO! Mám detektivky ráda pořád, ale teď prostě nějak víc než jindy.

Krysař aneb má první audio kniha

Tento měsíc jsem měla občas takovou chuť číst, ale neměla jsem na nic sílu, po dnech strávených ve škole a tak jsem si řekla, že si zkusím poslechnout nějakou audio knihu. Mám spoustu nepřečtené povinné četby a mimo jiných knížek, byl mezi nepřečtenými i Krysař. Našla jsem na Youtube absolutně skvěle načtenou verzi. Myslím, že ji načetl Jiří Dvořák. Co to povídám, nemyslím, já to vím na sto procent. 
Jiří Dvořák má velice hezký a takový medový hlas, tudíž se velice hezky poslouchal. Knihu jsem poslouchala několik večerů, vždycky tak půl hodinky před spaním, je to pro mě nejklidnější část dne a hezky se mi u toho relaxovalo. 
Jedné noci se mi tak hezky relaxovalo, že jsem usnula. :D